První večer bavili asi stovku diváků Frýdlandští dramatici. Tentokrát předvedli sérii kratších scének, včetně jedné reklamy s předtočenou videosekvencí. Po jejich vystoupení zůstaly nejen rozvrtané dveře, rozmlácená kytara a střepy na jevišti, ale i smíchem rozbolavělé bránice diváků.
Druhý večer byl ve znamení mladých. Asi sedmdesátka jich přihlížela neuvěřitelným kouskům breakujících mladíků, kteří se točili na hlavě, skákali po jedné ruce a podobně. Jasné poselství o Bohu pro mladé pak rapovali Wessani a většinu diváků vyburcovali přinejmenším k pohupování se do rytmu. Po konzertě byli obklopeni hordou podpisuchtivých fanoušků.
Ve středu shlédlo zhruba stotpadesát diváků představení Divadelní společnosti Kairos II. Hra AUTOBUS je dramatizací novely C.S.Lewise Velký rozvod a pojednává o fiktivním autobusovém výletě z pekla do nebe. Představení mělo velký úspěch i přes drobné technické problémy.
Čtvrtý den festivalu v deštivém počasí vytvořila pro necelou čtyřicítku posluchačů skutečné místo klidu, pohody a občerstvení folkrocková skupina Oáza. Známé křesťanské songy v netradiční úpravě i písně z vlastní tvorby prokládané vtipnými proslovy frontmana kapely Miloše Machata vykouzlily uvolněnou atmosféru. Škoda, že tentokrát přišlo tak málo posluchačů.
Pátečním večerem duněla tvrdá rocková muzika skupiny Run(a)way My Son. Zhruba devadesát lidí mladých tělem nebo alespoň duchem do sebe nechalo bušit decibely s většinou anglickými texty o hledání Krista. Za více než hodinu koncertu se kapele (a moderátorovi) podařilo většinu publika zvednout ze sedadel.
Závěr festivalu patřil tradičně gospelu a tak jako loni přijel plzeňský soubor Touch of gospel. Na část vystoupení byl posílen o skupinu nadšenců z Prahy, kteří se účastnili dvoudenního gospelového workshopu. Na všech bylo vidět, jak si zpěv užívají, ale i to, že ví komu a o kom zpívají. Zhruba stotřicet diváků na závěr festivalu vyjádřilo, že by stáli o příští ročník. Tak uvidíme....
Křesťanské společenství Praha